Publikováno před
4 roky
Naše mysl je schopna vnímat jen určitý rozměr reality. Pro většinu z nás je těžko pochopitelná nekonečnost vesmíru, a proto si naše mysl měřítko chápání uzpůsobuje. Nicméně dnes už se ví, že platí stejné principy a zákony pro makrosvěty jako pro mikrosvěty. Vesmír má v sobě subjednotky v podobě galaxií, ty v sobě mají zase planetární soustavy, pak jednotlivé planety a na jedné z těchto planet sedíte vy u obrazovky a jste nad tím schopni svojí myslí uvažovat. Jak to ale souvisí s naším zdravím?
Náš organismus vlastně také reprezentujeme takový jeden vesmír, v němž máme určité soustavy, jednotlivé orgány a pak také miliardy malých jednotek – buněk. A velice jednoduše se dá vztáhnout prosperita organismu k prosperitě buňky, pro zjednodušení buňky bez přímé specializace, je tedy jednou, jestli je to buňka jaterní či například nervová.
JAK TEDY BUŇKA FUNGUJE?
Každá buňka je vlastně opět dokonale fungující mikrosystém, který potřebuje ke svému správnému chodu a zajištěním své specifické funkce, aby byly splněny určité podmínky. Tyto podmínky už začínají být naplňovány vně buňky, v takzvaném extracelulárním matrixu. Tento matrix je dynamická tkáň, která neustále reaguje na celkový stav organismu a potřeby buňky. Skrze nejtenší cévy zajišťuje přísun živin, dále skrze lymfatický systém odvod zplodin a také má velice důležitý úkol ve formě zprostředkování komunikace buněk mezi sebou a buňek s vyššími řídicími centry.
Takže mezibuněčný matrix je vlastně jako ulice mezi domy, kde proudí zásobování, jezdí popeláři a chodí pošta. Tímto způsobem je každá buňka obhospodařována. A nyní zaklepejme na dveře a pojďme dovnitř. Uvnitř buňka vykonává miliony procesů a já zmíním ty základní důležité.
V první řadě buňka vytváří důležité stavební kameny pro správné fungování organismu pomocí matrice DNA. To je její pracovní náplň. Zde velice záleží na tom, o jaký typ buňky se jedná. Aby mohla tuto funkci (ale i další, jako například množení) bezchybně vykonávat, potřebuje k tomu dostatečné množství energie. Ta je produkována buněčnými elektrárnami, tzv. mitochondriemi.
PALIVOVÉ ČLÁNKY
Mitochondrie a její fungování se ukazuje jako jeden z nejdůležitějších faktorů pro fungování nejen buňky samotné, ale také celého organismu. Naše mitochondrie jsou tak inteligentní elektrárny, že se neustále dokáží přizpůsobovat palivu, které mají zrovna k dispozici. Tím palivem jsou cukry, tuky a aminokyseliny. Stejně jako u každé elektrárny je při činnosti mitochondrie vytvářen určitý odpad během spalování. S tímto odpadem si buňka dokáže poradit pomocí tzv. autofagie.
Buňka se přitom sama sebe neustále ptá, kdo jsem a co mám dělat. Tyto informace dostává z ústředí pomocí různých signálních molekul, které se na povrchu buňky navážou na tzv. buněčné receptory, což je taková poštovní schránka či anténa.
BUŇKA A NEMOC
Nemoc pro buňku znamená poruchu výše uvedených procesů. Čím více a hlouběji jsou procesy zasaženy, tím vážnější je i průběh nemoci. Kvůli nekvalitnímu palivu se vyrábí neefektivní energie s velkou tvorbou odpadu. Snížená schopnost autofagie, tedy samočištění, zase znamená kumulaci toxických látek v buňce, špatné informace z ústředí znamenají, že buňka neví, co má dělat, a uvede se do stresového stavu.
To celé se dále prohlubuje, pokud správně nefunguje mezibuněčný prostor, tedy cesty. Ulice jsou pak plné odpadků, nemůže projet zásobování ani pošta. Je to jako v reálném životě stačí si představit, že by přestali jezdit popeláři, co by se dělo, kdyby nefungoval proud, došel benzín, kdyby vypukla anarchie, protože by selhali řídicí orgány… To vše se může dít v našich životech, ale také na úrovni buněčné.
ČÍM JE TO ZPŮSOBENO?
A jsme zpátky na začátku. Zdraví buňky a tím i celého organizmu ovlivňujeme způsobem stravování, tedy tím, jaký volíme poměr cukrů, tuků a bílkovin. Tento mix je následně předložen buňce jako palivo. Záleží i na kvalitě dané suroviny, tedy jaký má obsah vitamínů a minerálů nezbytných pro fungování buněčného metabolismu. Buňku ovlivňujeme i nedostatkem pohybu a spánku, protože jí tak nedáváme možnost, aby adekvátně čistila a prokrvovala. Její funkce také zhoršujeme neřešeným stresem, protože tak přetěžujeme její řídicí systémy, ale také nedostatkem pitného režimu, který zpomaluje toky veškerých informací v těle.
Pokud chcete být zdraví musí být zdravá i vaše buňka. Starejte se o ni, jak nejlépe umíte. Dejte si občas půst, ať se může v klidu vyčistit, dodávejte jí kvalitní palivo ve formě zdravých tuků, omezte neefektivní spalování a tvorbu odpadu přílišnou dodávkou cukrů. Hýbejte se a pijte dost vody, ať v těle vše proudí, tak jak má. Odpočívejte, relaxujte, čistěte si hlavu činnostmi, které vás naplňují, rozdávejte lásku a úsměvy sobě a okolí. Buňky vás za to budou milovat a vy za to budete zdraví. V příštím článku se budu věnovat roli vlivu stresu na organismus a co to vlastně stres je.
Původně vydáno na webu Flowee.