Ač je Jan Vojáček klasicky vystudovaným doktorem, aplikuje v Čechách stále ještě netradiční celostní medicínu, která pojímá člověka jako komplexní bytost
Je inspirací mnoha lidem, mění zažité postupy a názory, ukazuje nové perspektivy v přístupu k léčbě. Jak se k celostnímu přístupu k medicíně dostal, kdo ho v životě ovlivnil a v čem spočívá recept na štěstí? O tom jsme si povídali v následujícím rozhovoru.
S celostní, holistickou medicínou jsem se poprvé setkal v roce 2008, když jsem žil ve Skotsku a měl prostor věnovat se věcem, které mě vždy zajímaly. V tomto případě komplexnímu hlubokému pohledu na člověka z hlediska Ajurvédy, tradiční čínské medicíny, akupunktury. Od té doby již tento komplexní princip rozvíjím a zavádím do praxe. Postupně mě to dovedlo až k tzv. funkční medicíně, která má kořeny v Americe a která se vyvinula z klasické medicíny. Tohle je směr, který nyní praktikuji, je mi jako klasicky studovanému lékaři nejbližší a také je nejbližší lidem západního světa.
Funkční medicína je evoluční princip klasické medicíny. Je praktikována klasicky studovanými lékaři, využívá nástrojů klasické medicíny – krevních testů, zobrazovacích metod, fyzikálních vyšetření, ale přesto je její přístup k člověku jiný. Ta jinakost spočívá hlavně v personalizaci a osobním, empatickém, lidském přístupu ke každému člověku. Každý jsme jiný a takto k léčbě přistupuje i funkční medicína. Léčba představuje proces změny v životním stylu a často také v systému přesvědčení a chování daného člověka se zdravotním problémem. Protože nemoc je pouze signál, informace upozorňující na vznik nerovnováhy ve fungování organismu na různých úrovních. Důležité je proto poznat příběh, který si člověk do ordinace přináší, následně nadesignovat sérii diagnostických testů k identifikaci poruch vnitřního prostředí organismu a na základě výsledků a informování klienta proč nemoc vznikla nastavit individuální léčebný plán.
Můj otec je chirurg, což je úplně o něčem jiném než léčba chronických onemocnění. Chirurg je šikovný řemeslník s obrovskou mírou zodpovědnosti za životy lidí. Děda byl patolog, takže otec i děda jsou vlastně na konci řetězce procesu nemoci. Mě ale zajímá začátek, jak nemoci vznikají, co je jejich příčinou. Otec i děda vůbec nemají problém s tím co dělám, jen tomu přesně nerozumí, protože to je mimo rámec toho, co se vyučovalo, když studovali a zároveň ani jednomu by vědomosti jako mám já nebyly užitečné do jejich praxe.
Vášeň skutečně pomáhat lidem. Jít do hloubky. Být lidem průvodcem ke změně a vyléčení.
Nedokáži říci, kdo nejvíce. Ať osobně, či čtením různých publikací, jsem měl možnost poznat myšlenky a názory spousty skvělých lidí a odborníků různých odborností a směrů, nejen medicínských, ale také z oblasti filozofie a života. Na začátku mé transformace to byl zejména Eckhart Tolle, Dan Millman, Amit Goswami, Deepak Chopra, Miguel Ruiz, Robin Sharma, Paulo Coelho. Kdybych měl vyjmenovat všechny, byl by seznam lidí, kteří mě ovlivnili, opravdu dlouhý. Neustále se vzdělávám, zajímám se o nové směry a perspektivy, a proto další neustále přibývají.
Nemám konkrétní životní vzor. Nechci kopírovat něčí cestu, hledám si svoji. Můj vzor může být každý den někdo jiný, kdo přináší autentické neotřelé myšlenky, které nevychází pouze z ega nebo nějakého dogmatu.
Osobního rozvoje se dotýká, neřekl bych přímo esoteriky, ale rozhodně duchovního vývoje člověka ano. Hluboké duchovní zážitky zažívám každý den, kdy jsem schopen vnímat přesahy materiální stránky života a vnímat informace, které ke mně přichází. Uvažuji o holotropním dýchání a ayahuasce, ale ještě nenastal ten pravý čas.
Každá chronická nemoc má i psycho-emocionální kontext. Snažím se to lidem vysvětlit tak, aby to pochopili. Přímo spolupracuji s odborníky, kteří jsou pak schopni s člověkem hluboké práce na podvědomých aspektech vzniku nemoci.
Dosáhli jsme určité úrovně komfortu na materiální, vnější úrovni. Zároveň to sebou přineslo nárůst počtu lidí, kteří cítí prázdnotu uvnitř sebe, ale nedokáží to správně identifikovat, a tak vznikne určitá fyzická, či psychická potíž. Lidé začínají bojovat o svoji duši. Hledají, jak zaplnit prázdné místo uvnitř sebe a často již chápou, že toho nelze docílit braním chemických léků. Hledají jiné možnosti a pro takové tady s funkční medicínou jsme a poptávka je čím dál větší.
Je tomu tak pro jeden hlavní důvod. Nezdravý vztah lidí k sobě samotným. Každý by měl projít procesem sebepoznání a seberozvoje. To je hlavní klíč ke zdravým vztahům k sobě samotnému a tím pádem i k našim nejbližším.
Rozhodně. Autoimunita, stejně jako onkologické buňky, je přirozenou součástí našeho fungování organismu. Při vzniku autoimunitní nemoci pouze vznikne v organismu vlivem určitého souboru faktorů prostředí pro zvýšení autoimunitní reakce. Tyto faktory se dají identifikovat a cestou změn a práce na sobě je dostat opět pod kontrolu.
Intuice je hlas naší vnitřní moudrosti. Ne hlas ega v naší hlavě. Intuice to s námi vždy myslí dobře, neustále nás informuje, co je pro nás skutečně dobré k udržení rovnováhy a co je naopak špatné a z této rovnováhy nás vyvádí. A to na úrovni psyché, emocí, vztahů, stravy, spánku, pohybu, prostě všeho. Pokud by lidé měli schopnost slyšet a následovat tento hlas, nikdy by neonemocněli. Jak s oblibou říkám, zemřeli by zdraví, do poslední chvíle aktivní, soběstační, bez léků a bolestí.
Kvantová fyzika dnes objasňuje mnohé důležité aspekty našich životů. A proto také přináší důležité vhledy i do procesu vzniku nemoci, či udržení zdraví. Kvantová fyzika hovoří o světě jako o informačním poli, kde vše, co se děje je otázkou naší volby. Proto nemocní lidé často podvědomě volí nemoc. Pokud se tohle nepodaří změnit, nemůže se člověk vyléčit.
Štěstí přímo souvisí s kvalitou vztahu k sobě samému a s kvalitními vztahy s nejbližšími. Štěstí je být svobodný, nezávislý na názorech druhých, nezávislý na názorech vašeho ega. Šťastný je ten, kdo následuje vášeň svého srdce a naslouchá své intuici, která ho za štěstím přirozeně vede.
Pro mě jsou to svátky klidu, aniž by to bylo klišé. Budeme s přítelkyní doma a uděláme si pohodu s minimem dárků, ale maximem vzájemné pozornosti. Těším se, že vypnu hlavu a budu si užívat pohádek a bramborového salátu. Načerpám síly do nového roku, který bude velká jízda.
Tradice a rituály jsou obrovsky důležité. Uklidňují mysl a zároveň se tím hlásíme k určité příslušnosti. Měli bychom být hrdí, že jsme Češi a staré tradice obnovovat.
Dlouhodobě prosazuji hledání určité rovnováhy v životě. Na jednu stranu vah pokládat to zdravé a harmonizující, na druhou určité faktory vytvářející na organismus tlak, stres. Pokud je tento poměr na úrovni těla a mysli dlouhodobě udržován správně, fyziologicky, v poměru 80:20, “pozitivní: negativní”, pak se nemusíme bát ani bramborového salátu s majonézou, ani smaženého kapra, ani cukroví. Samozřejmě je dobré vše připravovat z kvalitních surovin a pamatovat na staré známe heslo všeho s mírou.
Je toho mnoho. Chystám nový systém dovzdělávání lékařů směrem k funkční medicíně. Připravujeme konferenci, která se bude věnovat těmto evolučním principům v péči o zdraví. A do toho velké množství různých edukačních přednáškových akcí a samozřejmě zůstává stále stejně intenzivní práce s mými klienty. Ale na co se nejvíce těším je narození mé první dcery v únoru.
Původně vydáno na webu Stav beztíže.